Spolupracujeme
Doporučujeme
O kuřeti na smetaně či hovězím na víně už jste toho jistě slyšeli hodně, ale o rovnátkách na pivu ještě snad nikdo. Ono to tedy není k jídlu, ale pravda, že s pivem to v mém příběhu bude mít hodně společného.
Zabývám se rovnáním nehtů už pěknou řádku let. S aparátkem na špičce nehtu u palce už mí klienti byli na Aljašce, Indii, Rusku i v Arabských Emirátech. Procestovala již celý svět. Koupala se v mexickém Acapulcu, dívala se v Nepálu na nejvyšší horu světa Mount Everest, popíjela Kubánský rum, jak by se s kapkou humoru dalo říct o pobytu v Havaně na Kubě, nebo trajdala na nejbláznivějších horské dráze Eejanaice v japonské Fujiyoshidě. To jsou ta spokojená a nadšená rovnátka. Jedinou jejich starostí je, aby na letišti při odbavování nepípala. A potom už jen dobrodružství, rozpálené pláže nebo vzrušující ledová vzpruha. V obyčejné pražské hospůdce se panečku také dějí věci.
Odbavování zde obvykle nebývá, nejsou tady rozpálené židle, ani slaná voda, ale denně se zde píši všelijaké příběhy. Naše rovnátka mají s těmi, která cestují po širém světě, společného to, že Vám je nikdo neukradne. Není třeba je pojistit, ale co to dá někdy práce přesvědčit přítomné kolem o tom, že je doopravdy máte.
Pan Václav, ne jinak než jindy, přišel do své oblíbené hospůdky na obvyklá dvě tři pivka. Když už probrali prezidentské volby, nechutné politiky či krásná ňadra slečny servírky, dostalo se i na to, co ještě žádná hospodská židle nepamatuje. Václav po třetí dvanáctce vytasil na své kolegy ze Štamgastova, že má krásná rovnátka, a zeširoka otevřel ústa, pravděpodobně pouze zívnutím.„Venoušku, vole, ty už nepij, vždyť v hubě nic nemáš“, konstatovali jednohlasně přítomni a burácejíce se smáli. Václav se počal bránit, že má, začal vyprávět kolik ho to stálo a jak mu to dělá dobře. „Vsaďte se, že mám“, řekl Václav a natahoval k největšímu nevěřícímu pravici. „Chlapi, má tady Venca rovnátka?“, zeptal se kdosi nahlas. Nemáááá, je vožralej – křičela většina a smála se. V tom ponížení dostal Václav nápad, který se mu vyloženě vyplatil. „Vsaďte se, že mám a já vám je ukážu“, pronesl a všichni přikývli a souhlasili, domnívaje se, že se buď zbláznil nebo už má vypito víc než zdrávo. Slovo dělá chlapa a tak se vsadili, že pokud Václav ukáže ona zmiňovaná rovnátka, má od každého pivo a panáka. Když byla sázka pod dozorem právníka, kterým je stálý host Pepik, uzavřena, Václav nelenil, mrštně odhodil boty na zem, sundal ponožku a na pravém palci ukázal onen klenot, jenž byl původně předmětem posměšných úšklebků naznačujících jeho ne zcela kladné duševní zdraví. Co to je? – šumělo místností. „A chcete vidět druhé?“, pravil Václav a jal se sundat i druhou ponožku. Nebylo třeba, chlapi museli uznat, že je Vašík kabrňák a že je dostal, ale vlastně měl pravdu. Protože měl problém se zarůstajícími nehty, dostal rovnátka a už jej tolik nezlobí.
Ten večer se v hospůdce vesele povídalo o rovnání nehtů a pokud nezkrachovala, povídá se o něm jistě dodnes. Některá rovnátka byla v překrásném etiopském národním parku Mago, jiná u největšího vodopádu na světě Salto Ángel ve Venezuele, ale nikde se tolik o rovnátkách Ross Fraser nediskutovalo jako v obyčejné pražské hospůdce...
Autor: Jaroslav Fešar - (na toto dílo se dle zákona vztahují autorská práva)
