Spolupracujeme
Doporučujeme
Kdo by neznal známé osvědčené úsloví „Pomalu dál dojdeš“ nebo „Pospíchej pomalu“. Ovšem často na ně zapomínáme, respektive si v daný okamžik neuvědomujeme dopad našeho nepromyšleného či zkratovitého počínání.
O tom jaký dopad na zdraví nohou i psychiku má jediné zbrklé jednání, se dočtete právě zde.
Paní Radka je moje letitá klientka. Když byla mladší, začal jí zarůstat nehet na palci. Zcela běžný příběh s nepříliš příjemným koncem. Na začátku byla obyčejná plíseň. Ta nehet deformovala, až chirurg rozhodl, že nejlepším řešením bude nehet strhnout a paní Radce ulevit. Ještě dnes si pamatuje na onen „uklidňující“ výrok lékaře před zákrokem. Když se roztřeseným hlasem zeptala, zda to bude bolet, pronesl: „Jen žádný stres prosím“. Paní Radka za chvíli odcházela bez nehtu. Za tři dny se jí ulevilo. Jenže nebyla to úleva dlouhodobá. Po roce, kdy nehet sice jakž takž dorostl, se situace zkomplikovala ještě víc a na známém místě se naše hlavní hrdinka dozvěděla, že je třeba znovu kousek ufiknout. A takto paní Radka trávila další čtyři roky. Ne že by se nedokázala poprat se stresem, který se jí vždy zmocnil, ale její nehet moc prvků krásy nenesl. Po čtyřech letech marného boje s plísní a růstovými změnami jí na nehtových lůžkách kraloval nevzhledný pahýl. Takový malý pidinehtík. Pět let naše hrdinka nenosila otevřené boty a pět let přemýšlela, co by jí pomohlo.
Jednoho dne objevila mé webové stránky. Přišla do mého centra na konzultaci a po malé chvíli, kdy se paní osmělila k typické otázce a slyšela mou odpověď, se jí v obličeji objevil spíše nahořklý úsměv. Pochopíte proč. Na otázku, zda bude mít normální pěkný nehet, jsem jí odvětil – „Samozřejmě, jen žádný stres, prosím“.
Za měsíc už byl krásný nehet na světě. Nevěřili byste, jakou radost mladé ženě nový nehet udělal. Když odešla, těšil jsem se z toho, jak se nehet krásně vydařil a že další sympatickou tvář zase uvidíme v ulicích s otevřenými botami či potkáme na koupališti. Za dva dny mi poslala fotografii s červeně nalakovanými nehtíky na nohou. Co víc si můžete přát než šťastné a spokojené klienty.
Uběhly dva měsíce a milá paní Radka nešťastným hlasem volá a prosí o termín na konzultaci, neboť se stalo jakési neštěstí. Pozval jsem ji, abych se dozvěděl o onom osudném okamžiku, který měl za následek tu nehtovou katastrofu.
Přišla, posadila se, utřela slzu a rozpovídala se. Byla noc z pátku na sobotu. Naše hrdinka a její manžel spí a venku na ulici se odehrává kdoví co. Jenže najednou ve tři hodiny ráno se ozve alarm, který známe u aut velmi důvěrně. Otočila se ke svému choti a strkajíc do něj ho budila slovy: „Není to naše auto? Běž se podívat!“ Manžel přerušil své pohodové hlasité dýchání, ospale pronesl jen: „Žádnej stres prosím tě“, a spal dál. Paní Radce to samozřejmě nedalo a sama vyběhla do obýváku a ke dveřím na balkon. V tom se ovšem ozval bolestivý výkřik a paní Radka se poroučela k zemi. Manžel se rámusem konečně probudil a vylekaný vystartoval z postele, ovšem v domnění, že se v obýváku na zem zřítil jeho dva roky sestavovaný drahý veterán velocipedu. Rozsvítil a uviděl svou ženu, která se kroutila na zemi, držíc si svůj palec u nohy. Velociped byl v pořádku a manželovi se ulevilo. „Já jsem si myslela, že nám kradou auto“, pronesla paní Radka plačtivě. Manžel se chytil za hlavu, zaťukal na mohutné čelo a suše pronesl: „Vždyť ho máme od středy v servisu“. Když ale viděl Radčin krvavý palec, přinesl alkohol a bolístku ošetřil. Výsledkem této noční příhody byl Radčin odtržený náhradní nehet i s původním pahýlem. Jak s ještě rozespalýma očima letěla na balkón, neuvědomila si, že stará hliníková lišta na balkónovém prahu nebezpečně číhá na svou oběť.
Dnes už naše hlavní hrdinka chodí na koupaliště a nosí otevřené boty, i když nemá nehet. Nějak už je jí to fuk. Hlavně už se nenervuje, v noci kvůli alarmu nevstává a denně si opakuje jí dobře známé heslo „Jen žádný stres!“
Autor: Jaroslav Fešar - (na toto dílo se dle zákona vztahují autorská práva)
Foto: thinkstock.com
