Spolupracujeme
Doporučujeme
Začátkem roku 2007 jsem se stěhoval do nové provozovny. Měl jsem jasnou představu, jak moje nové Centrum péče o nohy a tělo bude vypadat.
Mým snem vždy bylo, mít součástí provozovny masérskou místnost. Víte, měl jsem připravený plán, jak tuto místnost vybavit a vyzdobit. Pěkně vymalovat, udělat podlahu, intimní osvětlení, zurčící vodopád a kameny. „Ano, to je ono" řekl jsem si - kameny. To je to co bude jedna z perel mého salónu, ale jaké? Možností je mnoho, ale já jsem chtěl být originální. Nějaké ty oblázky prodávají i v obchodě, tak jsem se vypravil je prostudovat. Byly pěkné, jenže takové oblázky může mít kde kdo. Zmínil jsem se před svými klienty, kteří mi hned nabízeli svoji pomoc. „Přivezu Vám jich pár", říká paní, která se chystá na ostrov Mauritius. To je milé, jenže já jich potřebuji odhadem 100 kg."A jejda"- odvětila paní, „to nevím". Bylo vidět, že s tím nepočítala a já pochopil, že tudy cesta nevede. „ Nebojte, něco bude" - ujistila mně ta paní a skutečně, při svém návratu mi odevzdala pár velmi hezkých suvenýrů. Měl jsem radost, ale problém nebyl vyřešen. V té době jsem na návštěvě u kamaráda spatřil pár krásných velkých oblých kamenů, přesně takových, jaké potřebuji. Větu, kterou mi řekl, jsem před několika dny již slyšel. Netušíte jakou? Já Vám to prozradím. Řekl mi, že mi je přiveze a prý „kolik jich potřebuješ?" zeptal se. No, no - nemohl jsem to ze sebe dostat, „takových 100 kg potřebuji". Zkoprněl. „Aha, tak to asi nedonesu"- odvětil a vysvětlil mi, jak pro ně někam leze a snáší je v batohu na zádech. „Hmm"- řekl jsem si, je jasné, že budu muset vymyslet něco jiného.
Můj osmiletý syn má zajímavého koníčka - sbírá kameny. Kdykoliv se někde objeví krásné nerosty, polodrahokamy, nebo zkameněliny, tak je kupuje do své sbírky. „Proč si tam nedáš naše říčné balvany malých rozměrů a tu a tam to nedoplníš nějakým krásným kamenem?" - zeptal se mně. „No to je dobrý nápad" - odpověděl jsem a už přemýšlel, kde seženu takové ty „krásné" kameny. Přes internetovou aukci už jsem sehnal kde co, tak jsem si jednoho dne řekl, že tam najdu i nějaké vhodné kameny do své provozovny.
„A ejhle" - septárie. Nádhera, ten kámen - ten chci, řekl jsem si, a začal na tom pracovat. V ten den končila aukce krásné třiceti centimetrové septárie z Madagaskaru. Vím, že jsou i v Polsku, ale kdo by nechtěl z Madagaskaru. Bojoval jsem o ten kámen celý večer, přihazoval a přihazoval až jsem vyhrál.
Hned ráno jsem obrázek zakoupeného kamene ukazoval celé rodině a vyzýval je k uznáním, jak jsem šikovný. Uhradil jsem požadovanou částku a už jsem se nemohl dočkat, až mi balík přijde poštou.
Po sedmi dnech mi doručovatelka přinesla malou obálku. Nechápal jsem co v ní je. Povrch obálky byl vyboulený. Rychle jsem obálku roztrhal a... Ani dopsat to nemohu. Málem jsem dostal infarkt. V obálce byla septárie. Jak jsem ji tak válel v dlani a obhlížel jí ze všech stran, přemýšlel jsem, kde se stala chyba. Vždyť jsem chtěl kámen, ne kamínek - pravil jsem jen tak pro sebe. Celý den jsem pak nemyslel na nic jiného, než na tu zkamenělinu.
Večer jsem hned běžel na internet, abych se podíval, co jsem to vlastně vyhrál. „To není možné" - zakřičel jsem, a podíval se na obrázek vystavené septárie a u ní bylo pravítko a na něm 30 milimetrů. Takové, jaké se používá ve škole. Spletl jsem to dokonale. Vše se tedy vysvětlilo a já položil ten kamínek na 100 kilogramovou hromadu balvanů menších rozměrů. Co myslíte - byl tam vidět? Nebyl. To už ale není důležité. Podstatné je, že jsem vybojoval krásný kámen svému synovi do sbírky. Jemu je opravdu jedno, kolik má centimetrů.
Autor: Jaroslav Fešar - (na toto dílo se dle zákona vztahují autorská práva )
