Spolupracujeme
Doporučujeme
Lily, jste herečka, která hodně času tráví na prknech, která znamenají svět. Přece jen, není to běhání po mechu. Nebolí Vás z toho někdy nohy?
A jak. A to je zajímavé, v poslední době, skoro v každém představení já tančím nebo běhám po schodech.
A to si ani neumím představit, jak by to s nohama dopadlo, kdyby se Vám splnil dětský sen stát se baletkou nebo tanečnicí :-)
Já bych asi skoro nechodila. Proč jdou baletky do důchodu v 37 letech, nohy jsou unavenější než celý člověk. Už bych asi byla na vozíčku. Být baletkou byl můj sen, ale sen je sen a váha je váha. Takže když jsem byla v šestém ročníku baletní konzervatoře, kluci mě nemohli už zdvihat, tak mě vyhodili. Takže sen se rozplynul. Ale tanec stále miluju a dělala jsem i v pardubickém divadle menší choreografii.
Pak jsem chtěla být ženským klaunem, ale nevěděla jsem, kde je možné se to naučit a že existuje cirkusová škole v Moskvě, kam jsem tedy nešla. Klaun je skloubením herectví a pohybu.
Potom přišla ta nejhloupější myšlenka, stát se herečkou. Dávala jsem přihlášku i na sportovní fakultu,a bohužel mě vzali dříve naherečku :-)
Vaše divadelní role po příjezdu do Prahy?
Po příjezdu z Petrohradu do Prahy jsem dostaladivadelní roli v Maryše, kde jsem hrála matku Francka v divadle Na zábradlí, hrálo se to bohužel jen dvakrát :-). V divadle Viola pak představení Noc orgií v Nesleské věži, kde jsem hrála s vynikajícími herci, Ivanem Trojanem, Eliškou Balzerovou, Jaromírem Medunou, v režii Lídy Engelové. Pak přišla Fidlovačka a role dohazovačky Jente v Šumaři nastřeše.
A co filmy?
Rok 1994, dva Svěráci, oscarový film Kolja. Díky tomu jsem začala hodně hrát a filmovat a doufám, že zůstanu pro Čechy a Česko Koljovou babičkou. I když někdo dodnes neví, jaké mám příjmení :-D
Které role máte raději, divadelní nebo filmové?
Samozřejmě že divadelní. V divadle dnes můžeš hrát tak,a zítra jinak. Ve filmu je to jednou dáno a tak to bude navždy. Film jsou peníze, divadlo je radost bez peněz.
Co si myslíte, že jste v péči o své nohy zanedbala?
Já věděla, že mám ploché nohy a nic jsem s tím nedělala, a toho dneska lituju. Bolely mě prsty a byla jsem líná chodit napedikúru a dokonce jsem začala kulhat. Jako každá mladá holka jsem chtěla mít menší nohu, kupovala jsem menší boty,a to byla velká chyba. Tak teď kupuju určitě o jedno číslo větší. :-D
Už rok spolu soutěžíme, kdo víc zhubl :-). Dvacet kilo – to už klouby na noze pocítily, že?
Chybička, 25 kilo :-D Běhám za tramvají a nemám žádné potíže, chodím do pátého patra, chodím do kopce, bez potíží. Chodím s hlavou zvednutou kolem obchodů s velikostmi XXXL a kupuju velikost 48, o které jsem nesnila celý život :-D
Máte nějakou babskou radu, jak si ulevit od bolesti nohou?
Zaprvé, používám jednou za měsíc pana Fešara na pedikúru. :-D Za druhé, pana doktora Bartíka na cévy a pana docenta Pokorného na kolena. Takže tři mužský a to je paráda.
Jak vypadá Vaše domácí péče o nohy?
Z vaší otázky jsem v háji. Jediné co dělám každý den, používám gumový míček na masírování chodidel, což radím všem.
Okázalé červené laky nebo raději něco decentního? Vůbec, co vy na lakování nehtů na nohách?
Chachacha, mně je skoro 73…:-D
O Vás je známo, že co vyděláte, to utratíte za cestování po světě. Povězte nějakou zajímavou příhodu z cest.
Mám velká prsa. A je hrozně těžké najít podprsenku. Hledám všude po světě. V Lisabonu jsem stála na jedné vysoké věži, kam jsem dostala svých skoro sto kilo hodně těžko, a najednou jsem uviděla na zemi velkými písmeny napsáno LILIAN, bylo to moc zajímavé. Sešla jsem dolů, tam byla šipka doprava. Byl to obchoda s čím myslíte? S podprsenkama. Nakonec, pravda, to trvalo hodinu a půl, ale poprvé za deset let svého cestování jsem vyšla ven s podprsenkou. Mimochodem, teď s vámi mluvím a mám ji na sobě. :-)
Závěrem, co byste popřála našich čtenářům?
Aby bylo víc takových Fešáků, protože já svému milému panu Fešarovi říkám Fešák, protože těch 20 kilo dolů vím, co znamená. A pokaždé, když odcházím z jeho Centra péče o nohy a tělo, já neodcházím, já lítám :-D
S divadelní a filmovou herečkou Lilian Malkinou si povídal Jaroslav Fešar
